V pátek brzy ráno jsme se vypravili na krásný turnaj do Velké nad Veličkou. Po velmi náročné letní přípravě jsme vůbec nevěděli, co můžeme od holek čekat. Přeci jen únava už musela být velká a navíc přechod z mládežnických kategorií do dorostu není nikdy jednoduchý.

     Po příjezdu a ubytování nás čekal první zápas proti týmu z Kynžvartu, se kterým jsme strávili i předchozích 6 hodin při společné cestě jedním autobusem. Jelikož jsme se stejným soupeřem utkali cca týden zpátky a zápas skončil remízou, tak jsme měli za to, že nás hned na začátku čeká velmi těžký a vyrovnaný zápas. Výsledek 23:22 by tomu i nasvědčoval, ale tohle skóre vůbec neodpovídalo dění na hřišti. Zápas jsme podle mě měli pevně pod kontrolou, vedli jsme skoro celý průběh  i o 5 branek. Bohužel jsme si vybrali slabší desetiminutovku v obraně, možná způsobenou i zkoušením nového obranného systému, která zápas zdramatizoval. Hned v prvním zápase jsem si proto uvědomil, jak důležitá a dobrá byla pro holky takto náročná letní příprava. Mezi dvěma zápasy proti Kynžvartu jsme měli parádní soustředění, které prostě bylo na hřišti znát. Herní projev mužstva byl mnohem lepší než před týdnem. Vypíchl bych naší poslední trefu, kterou zaznamenala po dlouhém zranění Houska a užila si tak návrat v plné parádě. Celkově odehrála parádní turnaj, což jsem po tak dlouhé absenci nečekal.

     Naším dalším soupeřem byl Trenčín, proti kterému jsme odehráli nejhorší poločas na turnaji. Velice rychle jsme prohrávali o několik branek a nedařilo se nám v podstatě nic. Špatnou a prostupnou obranou začínaje a neproměňováním se spoustou technických chyb v útoku konče. V těchto chvílích jsme naše děvčata nabádali hlavně ke klidu a k trpělivosti. Věděli jsme, že tohle vůbec není to, co umí hrát. A stalo se. Do druhého poločasu naskočil naprosto jiný tým a soupeře jsme celkem jasně přehráli hlavně díky rychlým protiútokům, které nás zdobily  po celou dobu turnaje. Zápas jsme vyhráli zaslouženě 26:24. Od téhle chvíle se mi zdálo, že naše borky nahodily motory na maximum a zahrály naprosto parádní zápasy.

Nebudu je proto popisovat jednotlivě, ale přidám jen výsledky a jednotlivé hodnocení. 23:20 Sereď, 21:17 Velká nad Veličkou, 12:13 Michalovce a 30:21 Hodonín. Tyhle zápasy, s vyjímkou velmi slabého proměňování při prohře s týmem z Michalovců, měly hodně podobné rysy. Holky hrály fakt skvěle. Hanka s Terkou chytaly obě výborně, což byl základ. Díky tomu jsme mohli na soupeře valit jeden rychlý protiútok za druhým. Postupný útok byl skvěle řízený od Lůci a Nici. Obrana 1 5 fungovala perfektně. Problém jsme měli pouze při zábězích do dvou pivotů. Dokonce i nově zkoušená předsouvaná obrana fungovala velice slušně. Střelecky náš tým táhla nejvíc Lůca s Lízou a Rózou, které všechny odehrály skvělý turnaj. Zdatně jim ale sekundovaly i další holky. Vendy by v týmu chtěl mít naprosto každý trénér, protože kam jí dáte, tam hraje výborně a navíc její obrovská energie, rychlost a chuť hrát, strhává spoluhráčky k lepším výkonům. Perfektní turnaj odehrály i křídla. Máňa, Houska i Limba ukázaly svoje kvality a přidaly spoustu gólů. U křídel musíme trošku zapracovat na úspěšnosti proměňování, aby mohl být výkon ještě lepší. Bety Poláčková potvrzuje svoje postupné zlepšování a také předvedla hodně dobrých akcí. Bety Poskočilová, Áďa a Míša zahrály z pivota všechny dobře. Každá je úplně jiná a týmu dává něco jiného. Spojit jejich přednosti, tak máme nejlepšího pivota v republice. Doufám, že si bude jedna od druhé na tréninkách brát od zbylých dvou to nejlepší a vzájemně si dopomůžou, aby byly všechny ještě lepší. Kiki v téhle obrovské konkurenci nedostávala v křídle až tolik prostoru, ale svojí minutáž si odehrála slušně.

     Turnaj jsme vyhráli, ale domů si mimo zlaté medaile vezeme možná ještě cennější krásný pocit z toho, jakou partu holky mezi sebou mají. V sobotu jsme zašli večer do místního pivovaru na limonádu a nějaké občerstvení a sedět s tímhle týmem u stolu a povídat si, to je prostě radost. V minulých letech jsem viděl spoustu situací, kdy se jako soupeřky držela Vendy s Tury kolem krku. Je neskutečné vidět, že tyhle dvě sedí vedle sebe u stolu a to držení kolem krku je nyní kamarádské objetí. A to jsem zmínil jednu situaci, ale takových jsme za víkend viděli mraky. Máme z toho s Filipem fakt obrovskou radost. Závěrem moc děkuji rodičům, že jste nám všichni umožnili udělat takhle kvalitní přípravu s perfektní docházkou u většiny hráček. Věřím, že se to holkám bude teď vracet. A děkuji i organizátorům turnaje ve Veličce za pozvání, pohoštění a neskutečně příjemnou a přátelskou atmosféru.

Chytaly: Soukupová, Sýkorová

Hrály: Poláčková 2, Denkócy 2, Samcová 15, Holatová 15, Limberská 9, Rittichová 28, Křížková 3, Červená 23, Rogozov 9, Poskočilová 5, Kovářová 23, Sedláčková 2