V Německu jsme díru do světa neudělali.

O víkendu jsme se zúčastnili turnaje HLZ Junior Cup v německém Friesenheimu a Hochdorfu. Z doslechu jsme věděli, že turnaj, kterého se účastní německá špička má vysokou úrověň a jen pohled na turnajový plakát kde se nacházela slávistická sovička mezi takovými velikány jako jsou berlínské lišky či loga bundesligových týmů Melsungenu, Göpingenu, Bietigheimu budil respekt.

Turnaj začínal skvěle připravenou páteční opening párty, kde si kluci mohli vyzkoušet různé dovedností soutěže a nasát úvodní atmosféru turnaje.

Sobotní dopoledne jsme strávili procházkou podél řeky Rýn a pomalu se soustředili na odpoledne kde nás čekali 4 zápasy. Hned po příjezdu do haly kluci zjistili, že tentokrát nás čeká jiná show než na jakou jsou zvyklý z českých hal. Zápasy v typické německé atmosféře, kde hlasitá hudba během utkání pomáhá strhnout diváky a trenérům nedá šanci do utkání moc zasahovat, dostane každého.

V hale jsme zkoukli 2 utkání a zjistili jakým stylem Němci hrají. Ofenzivní obrana na 15 metrech která vytváří tlak na útočící hráče a nedá jim šanci vydechnout.

V prvním utkání jsme se střetli s týmem Waldsee, kde jsme byli po celý zápas lepším týmem a vedli již o 4 branky. Nešťastná rozhodnutí rozhodčích v závěru utkání, aktivní vysunutá obrana soupeře a přibývající nervozita v závěru zapříčinila prohru 15-14, kdy soupeř v utkání poprvé vedl až v poslední minutě utkání. Toto utkání je ovšem jediné, kdy mohu říct, že kvalita byla na naší straně a hledat chyby jinde než u nás.

V dalším utkání jsme se střetli s týmem Wuppertalu. Bohužel nám nevyšel začátek zápasu a v 5 minutě svítilo na tabuli skóre 0-5. V tomto okamžiku jsme se probudili a uvědomili, že musíme jít na hranu a rvát se o každý míč. Kluci začali hrát svoji házenou a předváděli pěkné akce, zápas měl velkou kvalitu.Tím, že soupeř je zvyklý na vysunutou obranu a my ji museli vysunout více než jsme zvyklý (pokud bychom to neudělali, dostávali jsme napomínaní od rozhodčích), dali možnost soupeři dohrávat míče na pivota kde stál borec parametrů dospělého člověka, který nás vždy převálcoval.

Prohra 14-18 bolela, ale my měli z utkání (vyjma prvních 5 minut) dobrý pocit.

V dalším utkání jsme nastoupili proti týmu Frisch aufGöppingen, vítěze posledního ročníku tohoto turnaje.Do utkání jsme tentokrát vstoupili výborně a soupeře tlačili, předváděli jsme rychlou házenou bez technických chyb a donutili Göppingen hrát na 100%.

Toto vysoké tempo jsme vydrželi zhruba polovinu utkání a až když soupeř odjel na rozdíl 3 gólů, tak jsme odpadli. Konečná prohra 14-21 byla zbytečně vysoká, nicméně sportovně musíme uznat, že soupeř měl jiné individuální kvality.

V posledním utkání prvního dne jsme nastoupili proti týmu Pfungstadtu. Na toto utkání bychom chtěli co nejrychleji zapomenout. Soupeř hrál vysunutou obranu až na půlce a my se sítím nedokázali vůbec vypořádat. Možná to pramenilo z toho, že jsme v předchozích zápasech museli hrát za hranou, klukům došli síly a vláčeli za sebou nohy. Chyběl nám pohyb, vše bylo do stoje, kupily se technické chyby. Utkání bylo rozhodnuté po 8-10 minutách a poté se jen dohrávalo. Prohra 16-22 měla v sobě zvláštní pachuť ! Konečné poslední místo v tabulce bylo velkým zklamáním a zařadilo nás donedělního boje až o17-20 místo kde na nás čekali lehčí soupeři.

V prvním utkání jsme převálcovali tým Zweibrückenu17-5 a ve druhém utkání nás čekala rezerva domácího týmu. V tomto utkání jsme šli rychle do vedení a vedli již o 6 branek, bohužel posledních 10 minut jsme úplně vypnuli a byli rádi za výhru 11-10.

Celkově dokážu hodnotit turnaj až po 5 hodinách zpáteční cesty a probdělé noci.

Je to procitnutí v realitě a facka ze které se musíme ponaučit. V Německu se musí hrát hodně vysunutá agresivní obrana s neustálým napadením, která přinutí útočícího hráče být pořád pod velkým tlakem, vše se hraje ve velikém tempu a my ve všech bodech zaostáváme. Naše česká alibi vysunutá obrana se s tímto stylem nedá vůbec srovnat.

Turnaje se zúčastnily i Lovosice, kteří skončili na 12 místě, my obsadili 17 místo. Oba týmy patří k těm nejlepším týmům v Čechách a s trenéry jsme shodli, že zaostáváme o hektar. Nepomůže nám, že nás doma většina lidí bude chválit, když v realitě vidíme, že už v této věkové kategorii značně zaostáváme za evropskou házenou.

Bavíme se o týmech, kteří trénují 4x týdně, můžeme se bavit o podmínkách které mají oni a jaké máme my. Nic nepomůže a pokud chceme být lepší musíme to dělat jinak.

Určitě by pomohla pravidelná konfrontace s těmito soupeři a v takových podmínkách.

Nic proti Pragáči, nejlepšímu turnaji v ČR, ale tohle byla „jiná liga”.

Samozřejmě všechno není až tak černé, vidím v naší hře dobré věci, budeme na nich stavět a zkusit se pomalu přiblížit Evropě.

Obrovský dík patří všem rodičům, kteří nám pomohli se zúčastnit tohoto turnaje, společné večery ve vedlejším Bierhausu zůstanou dlouho ve vzpomínkách.