Co nás to proboha zase napadlo… To byla asi naše nejčastější věta v průběhu logistických příprav na
vícedenní turnaj ve Veselí nad Moravou. Hlavním tématem byla samozřejmě doprava holek a přeprava
zavazadel do místa konání, což je nějaký ten kus cesty. Vlastní autobus byl vyloučen vzhledem
k vysoké ceně v poměru k počtu cestujících. Pomocnou ruku nám nabídla kolegyně z DHC (za což
veliké díky) v podobě společné cesty autobusem DHC, ovšem nebyl zcela jistý počet volných míst a
preferovali jsme odjezd již ve čtvrtek 30.1., aby si holky odpočinuly po náročné cestě a zvládly se
vyrovnat s časovým posunem . Volba tedy padla na již osvědčené cestování vlakem, byť taková
vzdálenost byla premiérou. Nějakou dobu jsme se trápili otázkou, jak zvládnou holky relativně náročný
přesun se všemi zavazadly, spacáky, karimatkami (čti velké matrace), atd. S řešením přišli tradičně
naši zachránci Míra s Kájou. Je to přeci jednoduché, půjčíme si dodávku, odvezeme/přivezeme
zavazadla a ještě připravíme standardní svačinu pro všechny . OK problém vyřešen. Poslední týden
před odjezdem už jsme jen vzývali všechny šamany, aby se holky ubránily virovým nástrahám, které
aktuálně číhají na každém rohu. Téměř zázrak to byl u Alenky, kde v rodině nemilosrdně řádila angína a
jak důležitá byla Alenky imunita už víme asi všichni, ale nepředbíhejme. Zkrátka logisticky a
administrativně to byla dlouhá a trnitá cesta, kde jsme ovšem s Péťou tak nějak podprahově cítili, že to
je vlastně dobré znamení, jelikož úspěch nepřichází snadnou cestou.

Sraz byl ve čtvrtek 30.1. ve 12:15 na hlavním nádraží. Předávka dětí a náklad zavazadel proběhl
v mžiku, Kája nasála poslední dým z antistresové cigarety a s označením „nadměrný náklad“ vyrazila
se svým závozníkem vstříc dalekému cíli. My jsme se s holkami odebrali čekat na vlak Plzeň-Praha,
který měl odjíždět ve 13:00 a zaručoval nám pohodový cca půlhodinový čas na přestup v Praze na
Slovácký expres do Starého Města u Uherského Hradiště. O to větší překvapení byla informace o 35
min. zpoždění, která by znamenala téměř jistý odjezd Slováckého expresu bez 14 pasažérů na palubě.
Po konzultaci se vstřícnou zaměstnankyní Českých drah volíme rychlé a operativní řešení nástupem
do jiného vlaku směr Praha, který nám zaručoval luxusní 4minutový čas na přestup. Ten jsme zvládli
v novém drážním rekordu a pohodlně usazeni na našich místenkových sedadlech jsme vyrazili vstříc
pohostinné Moravě. Holky měly tentokrát dovolené mobilní telefony a nutno říci, že s tím nebyl žádný
problém. Je fajn vědět, že je pro většinu z nich podstatnější týmová zábava, což platilo pro celý turnaj.
Po dosažení cíle jsme již měli vše připravené v místě ubytování. Kájo, Míro, nejde už vícekrát
poděkovat za tuhle Vaši akci, ale ještě jednou díky . Narozdíl od jiných turnajů jsme měli svou
místnost pro realizační tým, což vyhovovalo nejen nám, ale i holky upřímně uvítaly možnost
„bezdozorového“ ubytování. Nutno říci, že fungovaly úplně skvěle a nebyl s tím absolutně žádný
problém. Noc proběhla v klidu, posnídali jsme v pohodovém režimu v pyžamech a konečně mohlo
odstartovat to, za čím jsme hlavně přijeli.

V hale už na nás čekal náš fanclub, který je nám velkou oporou na všech turnajích na jakémkoliv
místě. Kájo, Míro, Martino, Petře, Péťo, klobouček před Vámi a díky za pomoc nejen na tribuně.
Doufáme, že i pro Vás to bylo zajímavé nahlédnutí do interního dění v týmu na podobných akcích.
V prvním zápase celého turnaje nás čekala Velička. Přímou konfrontaci s tímto týmem jsme ještě
neměli, ale věděli jsme, že se jedná o klub s bohatou a tradiční historií mládežnické házené. Zároveň
nás strašil fakt, že nám dlouhodobě dělají problémy naše první zápasy v turnajích. Bohužel se to
potvrdilo i nyní. Holky od začátku utkání svazovala velká nervozita, kupili jsme technické chyby a opět
jsme se potýkali s horší psychikou ve fázi utkání při záporném skóre. V tomto utkání zatím ještě
chyběla i jistota v brance a po vystřídání brankářek předvedla pár pěkných zákroků Péťa. Na výsledek
utkání 6:9 lze zpětně pohlížet z trochu jiné perspektivy s ohledem na další působení Veličky v turnaji. A
musíme si říci, že nervozita je něco, s čím se špatně pracuje dospělým jedincům, natož pak dětem. Po
utkání od nás proběhl důraznější ale férový proslov a holky dostaly možnost o samotě si vyříkat, co a
jak bylo špatně a jak se chtějí v turnaji dále prezentovat. Zpětně si tenhle moment vyhodnocujeme
jako zlomový okamžik v turnaji a paradoxně byla tahle porážka možná vítězstvím.
Góly: Anet 2, Kačka 2, Niki 1, Johy 1

Po zhlédnutí několika zápasů našich dalších soupeřek bylo celkem jasné, že družstvo Trenčín B
s opravdu mladými hráčkami může být tím pravým zápasem na oklepání se z předchozí porážky a
nabrání důležitého sebevědomí. To se ŠindeLádovkám povedlo na 100 %. Od začátku jsme viděli
skvělý přístup k utkání, což u podobných soupeřů není vždy jednoduché. Velkým pozitivem bylo, že se
na hřiště dostali opravdu všichni a mohli jsme ideálně rozložit síly. Pěknými akcemi se prezentovala
Kája s Amálkou. Výsledek 19:4.
Góly: Niki 5, Kačka 4, Justýnka 4, Anet 2, Lenka 2, Kája 1, Amálka 1

Mezi dalším zápasem s DHC A jsme měli jen jeden zápas pauzu, což jsme si vyhodnotili jako
pozitivum, jelikož únava ještě nehrála svou roli a holky byly rozehrané a správně nastartované
z předchozího utkání. Tohle derby je vždy složité. Holky už chápou a cítí prestiž takového zápasu.
Zároveň hrát proti svým kamarádkám není jednoduchá věc. V taktické přípravě jsme se soustředili na
střelbu z dálky soupeře, což je herní situace, se kterou se v této kategorii nesetkáváme příliš často.
Úplně se nám nedařilo chodit na kontakt se střílející hráčkou a měli jsme tendenci spíše blokovat, ale
v průběhu utkání se nám podařilo i díky skvěle chytající Alence tuhle zbraň soupeře eliminovat.
V útočné fázi nám skvěle fungovala „lajna“, kdy z přípravné činnosti Johy, Niki a Anet nekompromisně
zakončovala Lenka. Výsledek 12:9.
Góly: Lenka 4, Niki 3, Anet 2, Kačka 2, Justýnka 1

Před posledním zápasem pátečního dne proti Milevsku jsme měli dlouhou téměř 4hodinovou pauzu.
Holky jsme zahnali zpět na školu, aby si pořádně odpočinuly a hlavně nebyly házenou úplně zahlceny.
Výkon v zápase nám dal zpětnou vazbu, že to bylo skvělé rozhodnutí. Taktika byla tentokrát zaměřena
na střední spojku Milevska, kdy se holkám perfektně dařilo zajišťování v obraně a útok soupeře nám
nedělal nijak závažné potíže. V bráně dominovaly obě naše brankářky a v útoku se dobrým pohybem
prosazovala Kačka. Možná až nečekaně jsme i s tímto soupeřem mohli rozložit síly na všechny naše
hráčky. Velkou raritou v tomto utkání byl gól Anet téměř z poloviny hřiště v posledních vteřinách
prvního poločasu, kdy na její nekompromisní projektil reagovala brankářka soupeře pokusem o
halfvolej a míč skončil k překvapení všech v síti branky . Výsledek 16:5.
Góly: Anet 5, Kačka 4, Lenka 3, Niki 2, Kája 1, Justýnka 1

Po úvodní porážce jsme se povedenými výkony vrátili zpět do hry o možný postup ze skupiny do
finálové top šest.
V sobotu jsme nechtěli nic měnit včetně snídaně „do postele“. Čas prvního zápasu sobotního dne
v 10:10 nám umožnil klidné ráno.

Písek si na tento turnaj přivezl mladé hráčky na sbírání potřebných zkušeností a stejně tak se zaučoval
jejich A tým minižaček na turnaji mladších žaček ve Veličce. Tenhle fakt nám hrál do karet, jelikož to
byl (s maximálním respektem k soupeři) zápas, který měl být ideální pro rozehrání se v úvodu
sobotního hracího dne. O to větší překvapení po příchodu do haly bylo, když jsme spatřili pět vytáhlých
minižaček A týmu Písku v hale v dresech. Naše srdce si tento moment pamatují ještě teď. Naštěstí se
vše rychle vysvětlilo a tyto hráčky přijely jen podpořit své mladší kolegyně z turnaje z Veličky. Tento šok
pomohla překonat pouze místní vynikající slivovice.
Zápas jako takový splnil vše, co jsme od něj očekávali. Výbornou hrou se prezentovaly naše střídající
hráčky, což je obrovsky důležité. Stela se dočkala vytouženého gólu po perfektně sehraném záběhu.
Výsledek 17:3.
Góly: Anet 5, Niki 4, Kája 3, Lenka 2, Kačka 2, Stela 1

Poslední zápas základní skupiny nám přinesl souboj s Velkým Meziříčím. Byl to extrémně důležitý mač,
což jsme se snažili před holkami absolutně informačně skrýt. Postup ze skupiny do bojů o top
umístění jsme měli už jistý, ale je propastný rozdíl přenést si dva body či nulu. Náš soupeř to
samozřejmě cítil stejně a i v této kategorii jsme se setkali s pokusem o psychologickou hru, kdy jsme
byli konfrontováni se změnou strany, na které jsme již rozcvičovali naše brankářky. Po krátké
konverzaci (kdo mne zná, tuší) jsem usoudil, že rozumnější ustoupí a že si tohle přeneseme jako naši
výhodu pro motivační řeč. Do zápasu jsme však nevstoupili ideálně a opět byla znát nervozita
pramenící z tíže takto důležitých zápasů. Zároveň to je obrovská zkušenost a čím více takových zápasů
odehrajeme, tím méně projevů nervozity bude. Co bylo rozdílné oproti zápasu s Veličkou, byla reakce
našich hráček na nepříznivě se vyvíjející zápas a udržení emocí na adekvátní úrovni. Jedním ze dvou
základních kamenů ke konečnému vítězství byla trenérská reakce mé kolegyně na problémy, které
nám dělalo útočné levé křídlo Meziříčí. Nasazení Kačky na tomto pro ni nestandardním postu
znamenalo konec jakýmkoliv dalším pokusům soupeřky o hru 1 na 1. Pro Kačku však bylo složité
fyzicky zvládat neustálé obranné souboje a přidat ještě útočnou fázi. Proto jsme snad poprvé zkusili
střídání na jednom postu útok/obrana. A hádejte, čím to bylo možné? Ano, změnou stran po urgenci
trenérky Meziříčí, kdy jsme naši pravou stranu měli jako krátkou a bylo možné takové střídání. Karma…
Druhým základním kamenem pro otočení nepříznivého skóre bylo nekompromisní proměňování
sedmiček v podání Niki. 4/4. Ze své hráčské kariéry vím, jak těžký moment je stát na čáře
sedmimetrového hodu v tak vypjatém utkání. Niki se s tím vypořádala s bravurou a i díky opět skvělé
Alence jsme zvítězili 8:7 a přenesli si tak veledůležité 2 body do finální tabulky 1-6.
Góly: Niki 6, Johy 1, Kačka 1

Našimi třemi soupeři z druhé skupiny turnaje byli Veselí nad Moravou, DHC B a tým z Kunovic.
V sobotu nás čekal poslední zápas tohoto hracího dne a zároveň první ve finálové skupině a to domácí
děvčata z Veselí. Z výše uvedených soupeřů asi ideální volba na úvodní duel finálové skupiny. V hale
panovala skvělá atmosféra, kde se soupeřilo nejen na hřišti, ale i v ochozech prostřednictvím obou
fanouškovských táborů. Taktika směřovala za pokrytím nejlepší hráčky domácích a nakonec i celého
turnaje, kdy se tato pohybuje na všech možných postech a hledá nejslabší článek obranného řetězu.
V našem případě však takový článek nenašla a narážela na neprostupné zdvojování až ztrojování.
Vstup do utkání se nám celkově vydařil a postupně jsme navyšovali skóre i přes celkem komické
nadržování domácímu týmu ze strany rozhodčího. Uznání vyrovnávacího gólu na 1:1 v momentu, kdy
vůbec ne prudká střela skončila jasně na tyči branky byla jedním ze zvláštních rozhodnutí v tomto
výsledkem jasném zápase. Opět nám skvěle fungovala lajna na naše krajní spojky a kvalitní výkon
předvedla Justýnka. Výsledek 16:5.
Góly: Niki 5, Lenka 4, Justýnka 3, Anet 1, Kačka 1, Kája 1, Johy 1

Večerní popcorn byl milou odměnou za sobotní předvedené výkony a ranní snídaně jak jinak, než
v postelích .
V neděli jsme zakončovali celý turnaj dvěma zápasy a bylo jasné, že hrajeme o vysněnou placku.
Soupeři nám bylo DHC B a Kunovice.

Z taktického hlediska platilo pro zápas s DHC B prakticky to samé, jako při utkání v základní skupině
s DHC A. I přes nepříznivý vývoj skóre a stav minus jedna v poločase jsme stále věřili v úspěch. Dobře
nám fungovala obrana v čele s opět úžasnou Alenkou a v útočné fázi jsme se prosazovali kvalitní hrou.
Pouze lehce vázlo zakončení, což jsme věřili, že je otázkou času, kdy nám to tam začne padat. Velice
kvalitní utkání se nám skutečně podařilo zvrátit a připsali jsme si cenné vítězství 8:6 a důležité dva
body do tabulky.
Góly: Niki 4, Anet 3, Lenka 1

Vítězství v utkání s DHC znamenalo jediné… Konečně budou holky na velkém turnaji odměněny za
neskutečnou dřinu umístěním na medailové příčce. Naprosto boží a neuvěřitelné. Tu euforii po
závěrečném hvizdu prožívám stále dokola. Bylo ale nutné zkoncentrovat mysl a síly na závěrečné
utkání s Kunovicemi. Turnaj se totiž vyvíjel tak, že bylo vše možné.

Předzápasová příprava bohužel přinesla hodně špatné informace. Lenka nemůže ze zdravotních
důvodů do finálového boje zasáhnout a Mančí si při rozcvičce přivodila svalové zranění. Na pozici
křídelních hráček jsme ještě měli relativně široké možnosti reakce, ale v případě spojek bylo jasné, že
holky půjdou doslova na krev.
Taktika byla jasná. Ubránit nejnebezpečnější hráčku Kunovic a za mne i nejlepší hráčku celého turnaje.
Levá spojka soupeře na svůj věk disponuje opravdu neuvěřitelnou škálou házenkářských dovedností.
Plán byl následující: vytvořit těsný obranný blok, kde bude tato spojka narážet na další a další obranné
řetězce a umožníme soupeři cílené dohrávání do křídel, kde jsme věřili v Alenku. Stanovenou taktiku
jsme drželi téměř dokonale a v útočné fázi jsme se pravidelně prosazovali záběhy křídel. První poločas
jsme vyhráli o jeden gól, ale bylo již patrné, že holkám extrémně dochází síly. Kačka šla za hranici
svých možností, Justýnka bojovala o každý míč, jak je jí vlastní a Anet s Niki dostaly tolik ran, že
nechápu, jak zápas dohrály. Nevím, jestli jsem z lavičky někdy pociťoval větší pocit lítosti, když nám
holky po další a další ráně se slzami v očích sdělovaly, že chtějí zůstat na hřišti. Ta vůle dojít si pro
vítězství byla absolutně nezlomná. Alenka v bráně prokázala nejen obrovské herní kvality, ale i
dokonalé čtení soupeřek při sledování jejich zápasů. Nejlepší hráčku Kunovic totálně deptala při
sedmimetrových hodech. Pokud by se hrálo na 2×10 min. jako v základní skupině, tak věřím, že
bychom zápas dobojovali do vítězného konce. Soupeři se však podařilo využít našeho fyzického
vyčerpání a v závěrečných minutách rozhodl o své výhře. Konec zápasu byl poznamenán sérií
prapodivných rozhodnutí rozhodčího utkání, ale o tom je už zbytečné přemýšlet. Výsledek: 9:10.
Góly: Anet 4, Niki 3, Kačka 2

Museli jsme zkousnout hořkou porážku. Na základě výsledků dalších zápasů si každý dokáže spočítat,
co by znamenala výhra v tomto utkání. Ale asi by to byla moc dokonalá pohádka a my máme o
motivaci postaráno. Ze ŠindeLádovek naštěstí brzy opadl pocit zklamání a při vyhlášení výsledků již
panovala veselá a taneční nálada. Vyvstala ovšem důležitá otázka. Třetí nebo čtvrté? Nebude se
opakovat Milevsko? Po vyhlášení čtvrtého místa se emoce projevily naplno a naše holky propadly
absolutnímu štěstí. Hrdě si převzaly bronzové medaile a už jen na pozadí všeho vnímaly vyhlášení
nejlepších hráček turnaje. V ten moment přišlo něco neuvěřitelného. Nejlepší brankářkou celého
turnaje byla naprosto zaslouženě vyhlášena naše Alenka. Emoce stupeň maximum. Bylo fantastické
vidět, s jakou radostí přijaly toto individuální ocenění všechny ostatní hráčky.

Co říci na závěr…konečně to cinklo. Trnitá cesta příprav nás dovedla k vytouženému úspěchu. Holky
rostly každým zápasem, výkony byly opravdu neuvěřitelné. Aktuální pocity k našim dětem? Hrdost,
pýcha, láska.
P.S. My jsme doma všude .