V neděli 9. 2. jsme s týmem starších žaček nastoupili ke třetímu turnaji v rámci žákovské ligy v Plzni, v hale Lokomotivy. Tento turnaj byl nesmírně důležitý pro naše medailové ambice, které jsme chtěli z aktuálně prvního místa v tabulce naplnit. Čekaly nás velmi těžké zápasy. Před víkendovými souboji byly zúčastněné týmy na 1. místě (my), 3. místě (Havířov), 4. místě (DHC Plzeň) a 5. místě (DHC Slavia Praha). Tým Ledče přijel do Plzně s nelehkým úkolem z 22. příčky tabulky.

Trochu přeskočím – tento turnaj pro nás skončil velmi špatně. Tým absolutně nedokázal navázat na výkon z posledního turnaje ve Zlíně. První zápas jsme prohráli se Slavií Praha o jediný gól, 16:17. Obrovským problémem bylo zakončování a neuvěřitelný počet jednoduchých technických chyb, kdy jsme doslova „odházeli“ spoustu míčů sami do autu. Bohužel tím utrpěla psychika některých hráček, které se nedokázaly nakopnout ke zlepšení, ba naopak jejich výkon během dne ještě více upadal.

Tohle samozřejmě jde i na vrub nás na střídačce – přes veškerou snahu jsme nedokázali holky během dne dostat do lepší pohody. Výsledek o gól s tak silným soupeřem ukazuje, že kdybychom dokázali odehrát alespoň 75 % výkonu ze Zlína, mohli jsme porazit každého. Jenže k těm 75 % jsme se ani vzdáleně nepřiblížili.

Druhý zápas, derby s DHC Plzeň, jsem si myslel, že bude tím pravým nakopávačem bojovné nálady. Nebyl. Holky z DHC nám během zápasu dvakrát odskočily na několikabrankový rozdíl a jen hodně hlasitý timeout a změna obrany nám pomohly tento náskok dvakrát snížit, či dokonce srovnat. Tyto vzepětí ale byly krátkodobé a ojedinělé. Druhý zápas jsme znovu prohráli stejným výsledkem 16:17, čímž jsme si značně zkomplikovali cestu k vysněné medaili.

Třetí zápas s nepříjemným Havířovem byl už jen vrcholem zmaru celého dne. Zkusili jsme změnit naprosto všechno – více prostřídávat hráčky, ale bohužel střídající holky napodobily své zkušenější spoluhráčky a náš výkon byl opět tristní. Prohráli jsme 21:23. Už dlouho jsem neviděl tenhle tým hrát tak špatně. Nesešlo se nám ten den vůbec nic. Naše klíčové hráčky nedokázaly ukázat svou nespornou kvalitu, hráčky z lavičky je nedokázaly nahradit a my na střídačce jsme s tím za celý den nedokázali nic udělat.

Poslední zápas jsme nechali unavené hráčky nejužšího kádru odpočívat a snažili se vrátit do týmu alespoň trochu dobré nálady s tím, že „už o nic nejde“. Tento poslední zápas s Ledčí jsme vyhráli 24:10, což ale byla jen slabá náplast na bolístku z celého dne. V tomto utkání chci nicméně rozhodně pochválit Zibi, Čipa a Julču, která si odbyla svou premiéru v bráně při žákovské lize starších žaček.

Pokud bych měl ještě někoho pochválit za celý den, pak rozhodně Lili, Andul v bráně a Evku. Tyto hráčky jediné splnily své herní standardy a zahrály dobře. Tím bohužel musím s chválou celého týmu, včetně nás na střídačce, skončit.

Tento turnaj beru jako obrovské ponaučení – jednou jsi nahoře, jednou dole. A když dole, tak pořádně.